Pryskyřice – základní složka orgonitu

Pryskyřice je nosná složka, bez které by orgonit vůbec nevznikl. Obklopuje všechny ostatní materiály, drží je pohromadě a dává výslednému kusu tvar i pevnost. Je to právě ona, kdo propojuje minerály, kovy i symboly do jednoho celku.

Druhy pryskyřic

V orgonitech se nejčastěji používají dva základní druhy:

• Epoxidová pryskyřice
  Má jemný, průzračný vzhled, při práci tolik nezapáchá a poskytuje delší čas na tvorbu. Často ji volí tvůrci šperků a menších orgonitů, kde je potřeba čistota a detail.

• Polyesterová pryskyřice
  Tuhne rychleji, bývá levnější a používá se hlavně u větších objektů, jako jsou pyramidy nebo dekorace. Na druhou stranu má výrazný zápach a vyžaduje více zkušeností.

Každý tvůrce má svou cestu – někdo si zamiluje epoxid, jiný nedá dopustit na polyester. Společné ale je, že pryskyřice vždy funguje jako organická složka, která přitahuje energii a propojuje celý orgonit.

Hustší vs. řidší pryskyřice

Rozdíly nejsou jen mezi epoxidem a polyesterem, ale i v hustotě pryskyřic:

• Řidší pryskyřice lépe zalévá jemné detaily, vyplní i drobné mezery a krásně obklopí krystaly nebo kovové částice. Výsledkem bývá čistý, průzračný vzhled. Na druhou stranu mohou krystaly nebo spirálky „plavat“ a je potřeba hlídat kompozici.

• Hustší pryskyřice udrží materiály lépe na místě a hodí se například pro vícevrstvé lití. Je ale náročnější na práci, může vytvářet bublinky a hůř vyplňuje složité detaily.

Smršťování a tlak na krystaly

Zajímavostí je, že pryskyřice při tvrdnutí mírně zmenší svůj objem. To znamená, že krystaly uvnitř jsou pod jemným tlakem. Tento proces je někdy považován za klíčový – právě díky němu může krystal (například křemen) projevit tzv. piezoelektrický efekt, tedy schopnost vytvářet drobné elektrické napětí, o kterém více napíšu v některém dalším článku.

Kolik pryskyřice?

Na toto téma existují různé názory:

• Někteří říkají, že orgonit by měl obsahovat více než 50 % kovu a pryskyřice má sloužit hlavně jako pojivo.

• Jiní naopak tvoří i orgonity, kde je pryskyřice ve většině – ty pak působí jemněji a navíc umožňují vyniknout krystalům nebo dekorativním prvkům.

Ani jeden přístup není špatný – každý kus má trochu jinou povahu. Já sama někdy tvořím orgonity „kovově hutné“, a jindy naopak nechám promluvit krásu minerálů ve více pryskyřičném prostoru.

UV pryskyřice – praktický pomocník

Vedle klasických pryskyřic někdy využívám také UV pryskyřici. Není určená k tomu, aby tvořila celý orgonit, ale spíš slouží jako praktický pomocník při tvorbě.

Tento materiál má ale i svá specifika:

• Oligomery a monomery
  UV pryskyřice jsou tvořeny oligomery (vyšší molekulární řetězce) a monomery (které propojují řetězce). Volba jejich poměru ovlivňuje vlastnosti výsledného materiálu — tuhost, pružnost, tvrdost.
  

• Odolnost a mechanické vlastnosti
  Po vytvrzení mají UV pryskyřice charakter termosetů — tedy jsou pevné, mají stabilitu rozměrů a odolnost vůči teplotě.

• tvrdne pouze tam, kam pronikne UV světlo – proto se hodí hlavně na povrchové nebo jemné detaily, nikoliv na zalévání celých velkých kusů,

• bývá spíše řidší, takže se snadno rozlévá do detailů, ale vyžaduje trochu trpělivosti,

• při vytvrzení se může lehce smrštit, proto je ideální použít ji v menším množství.

Při výrobě ji používám především k jemnému zafixování kompozice.

UV pryskyřice tedy není náhražkou za „hlavní“ pryskyřici, ale spíš detailní podporou, která přináší přesnost tam, kde by běžná pryskyřice byla méně praktická.

Shrnutí

Pryskyřice je nejen technickým, ale i estetickým základem každého orgonitu. Může být průzračná a jemná, nebo hutná a nosná. Někdo tvoří s maximem kovu, jiný nechává více prostoru minerálům – a obojí má své místo. Stejně tak UV pryskyřice má své využití jako malý pomocník.